Starší lidé často vyčítají mladým lidem, že jim chybí nadšení. Jsou příliš orientovaní na hmotné statky a například oblast mezilidských vztahů je pro ně spíše nepodstatná. Chybí jim často takové to občanské nadšení. Je to hodně determinováno stavem ve společnosti. Tím, že vlastně současní mladí lidé se narodili do stabilizované společnosti. Naše země už dlouhá desetiletí nezažila válku a od sametové revoluce uplynulo neuvěřitelných třicet let. I když následující roky po revoluci byly v mnoha ohledech divoké a stav ideál je nám všem na hony vzdálený, nelze popřít, že žijeme ve vyspělé zemi, kde lidé citelně nestrádají.
Samozřejmě je to relativní, když potkáváme ve městech bezdomovce a různé zoufalé existence, nutně si klademe otázku, kde se stala chyba. To však nic nemění na tom, že žijeme v době komfortu. Mělo by nás to těšit, ale zároveň to přináší určitý útlum tvůrčího potenciálu a hlubší motivace.
Například po válce se lidé dokázali pustit s neuvěřitelným entuziasmem a silou do budování nové budoucnosti.
Zkušenost válečného utrpení byla tak velmi živá, že lidé byli ochotni jít za hranu svých možností, aby se z toho všeho dostali. Tím rozhodně nechceme říci, že naší společnosti chybí války a totality, aby se vztahy a motivace ve společnosti dostaly na vyšší metu, ale je na místě, kde hledat motivaci k tomu, aby si dnešní mladí lidé uvědomili, že mají nějakou občanskou spoluzodpovědnost.
Jedním ze způsobů je naslouchat lidem, kteří si prožili to, co se nám dnes jeví jako nepředstavitelné. Bohužel lidé, kteří mají spojitost s minulými časy a mají schopnost předat nám nějaké poselství pomalu, ale jistě umírají.
Další z možností nepochybně je nastavení výchovy ve školách, která by měla být orientovaná nejen na výkon a prospěch, ale také na etické aspekty. Škola v tomto ohledu má velký potenciál, který bohužel zůstává nevyužitý.
