Lidi žijí ve společnosti. A společnost musí jako celek nějak fungovat. A umíte si představit, že by si každý mohl dělat to, co se mu zlíbí? Možná je to pro vás hezká představa, ale to jenom do doby, než si představíte, co by mohli dělat ostatní. Kdybyste si mohli dělat, co se vám zlíbí, bylo by vám příjemně, než by si to začali dělat i ostatní na váš úkor. Pak už by byla spokojenost pryč.
Aby lidi dělali to, co vyhovuje jim, ale současně to neškodí ostatním, máme tady politiku. Vybíráme si někoho, koho dosadíme do vlády a pověříme ho, aby rozhodoval o tom důležitém, s tím, že když to řekne, tak to platí. A aby někdo takový neřekl a neprosadil něco, co by lidem škodilo, jsou tu i další podobní politici, je tu celá hierarchie, ve které se mají politici kontrolovat, aby svojí moc nezneužívali.
Kdyby tady fungovalo všechno tak, jak to má teoreticky fungovat, bylo by nám dobře. Jenže i slepí a hluší vědí, že politika nefunguje vždycky tak, jak by fungovat měla. Často jde těm, kdo chtějí tam nahoru, jenom o jejich vlastní prospěch, o moc a majetek, a někdy se takoví politici neštítí snad vůbec ničeho. A ti, kdo by je měli kontrolovat, jsou s nimi někdy jedna ruka. A obyčejní lidi na to doplácí.
Jistě, mělo by být možné pochybné existence z politiky odstranit, a to přinejmenším ve volbách, které jsou u nás demokratické, ale nějak se nám to nedaří. Když už zmizí z politiky aspoň ti nejhorší, co se stane? Přijdou jiní, co nejsou o moc lepší. A možná jsou ještě horší. A tak volíme a zase volíme, ale pořád se nemůžeme dočkat vlády, na kterou bychom byli právem pyšní. Každá vláda a každý politik má nějaké máslo na hlavě, a kdyby z politiky odešli ti, kdo nemají čistý štít, kdo ví, jestli by nám tam nahoře vůbec někdo zůstal.
Je to smutné, ale je to prostě tak. Politici často lžou, podvádějí, kradou a podobně. Zkrátka si počínají jako my ostatní. Že?