Asi každý z nás se v podvědomí bojí smrti. Ne, to není přesné. Nikoliv přímo smrti, nýbrž konce existence. Je pro nás obtížné až nemožné představit si, že tu nebudeme, ať už v jakékoliv podobě. I proto byly vymyšleny mechanismy, které nám měly pomoci se s touto skutečností vyrovnat. Mezi ně patří například nebe a peklo, ať už v jakékoliv podobě, nebo reinkarnace.
A právě to poslední přitahuje pozornost mnoha lidí. Není možné, že naše vědomí bude existovat dál, jen v jiném těle? A co když toto není první tělo, které mé vědomí obývá? Právě zde najdeme počátek víry v minulé životy. Avšak má tato víra opodstatnění?
Bohužel, nemá. Samozřejmě existují věci jako regresní terapie Hlubinná regresní terapie, kde se ve vás pomocí hypnózy a podobných technik pokusí vyvolat vzpomínky na předchozí život. Tvrdí totiž, že právě ty jsou mnohdy zdrojem problémů, které nyní máme. Jsou prý například příčinou fobií – ty jsou způsobeny tím, že jsme v minulém životě měli s danou věcí velmi nepříjemný zážitek, možná dokonce byla příčinou naší smrti.
Tvrdí také, že pokud najdeme ve vzpomínkách na minulý život příčinu, která dané problémy způsobuje, můžeme se jich mnohem snadněji zbavit. Avšak zakládají se tato tvrzení na pravdě?
Bohužel ne. Dnes již víme, jak lidský mozek a především paměť, jak krátkodobá tak dlouhodobá, funguje, a jak se vytváří vzpomínky. Ty nejsou nic jiného, než spojení neuronů v určité oblasti mozku. Avšak tato spojení se mohou i v průběhu času měnit. To je i jednou z příčin takzvaného Mandella efektu, ale i toho, že se například svědectví očitých svědků mohou v některých detailech lišit, jak to znají všichni vyšetřovatelé.
To samozřejmě znamená, že novorozenec se rodí prakticky bez jakýchkoliv neuronových spojení v paměťové oblasti. A pokud tam nejsou, nemůže je nic vyvolat. Žádná terapie nemůže vyvolat něco, co fyzicky neexistuje. Proto, bohužel, i kdyby teorie minulých životů byla pravdivá, ty předchozí pro nás navždy zůstanou uzavřené.