Konečně se nacházíme v době, kdy až na pár výjimek, můžeme svému okolí naprosto volně přiznat svou sexuální orientaci. Byť je proces uvědomění a přiznávání pro některé velmi náročný, jakmile tomu dáme nálepku hetero, homo nebo bi, zdá se být vše v relativním pořádku. Stále častěji se ale setkáváme s lidmi, u kterých něco jako vymezení sexuality zkrátka není možnost. A to ani v případě, že se jedná o lásku k oběma pohlavím.

dívka na posteli

„Vždycky se mi líbili kluci, ale…“

„Milování je rozhodně lepší se ženou, ale…“

„Miluju je všechny, ale…“

Pro ně je naprosto zásadní to jediné ale. Dnes, kdy už téměř nic není příliš provokativní, se pomalu dostává do popředí prostý fakt, že nic nepotřebuje mít svou nálepku. Tedy že nikdo nemusí být zařazen do žádné přesné skupiny či kategorie.

Proto se v současnosti při otázce sexuální orientace člověka stále více setkáváme s nejasnými a nejistými odpověďmi.

„Celý život jsem měla milostné vztahy s muži. Nikdy jsem na ženy v tomto směru ani nepomyslela a nepomýšlím. Akorát mám teď manželku,“ slyšela jsem od jedné dámy ve středních letech. Z jejího tvrzení je jasně patrné, že miluje muže. Jen se jedinkrát objektem její sexuální a milostné touhy stala žena. Jenže co to potom podle norem je? Na bisexuálku se příliš nezajímá o stejné pohlaví. Na hetero má zase příliš milostného vztahu se ženou. A co teď?
ruce s duhovou malbou

Těchto výjimek najdeme ve společnosti spoustu. Někteří své pochybnosti neřeší a zkrátka jen milují. Jiní zoufale tápou někde uprostřed mezi orientacemi a nevědí, co si se sebou mají počít. Často se pak mají za zrůdy nebo hříčky přírody. Existuje cesta ven?

Žijeme v době, kdy je naprosto v pořádku říct, miluji toho nebo onoho, aniž bychom se ohlíželi za nějakými hloupými nálepkami. Pokud se cítíme být v otázce sexuality (nebo čehokoliv jiného) nejistí, neznamená to, že jsme divní. Jen zkrátka odmítáme sklonit hlavu před systémem.

Člověk není tak rozmanitý a zajímavý jedinec proto, aby ho okamžitě zase mohli nastrkat do pomyslné bedny a přivřít víko. Nemilujeme jen muže nebo jen ženy nebo obojí. Prostě milujete. Uctíváme tělo, jsme zaslíbeni duši. Cokoliv cítíme, je jen naše volba a nikdo ji nemůže jakkoli popsat.